Rychlost vítězí

Obzvláště pak ve večerních hodinách, kdy se setmí, pak i za dobré viditelnosti rozsvítí mnozí přední mlhovky, sešlápnou plyn až na podlahu a závod může začít. Cestou je potřeba počítat s překážkami, jako například pomalý kamion, obec kde je rychlost omezena i na 40km/h a případně nějaký ten chodec nebo cyklista, nejlépe bez reflexních prvků na svém oděvu, to je zdá se ten nejlepší adrenalin, k těžké dopravní nehodě i smrti už jen krůček. Lepší než nudná videohra a mnozí z nás jsou i proti své vůli do této rallye smrti doslova vtaženi.

To už není jen o vytrácející se slušnosti, na našich cestách převzala, jak se zdá, nadvládu bezohlednost, sobectví, drzost, rivalita a falešný pocit nesmrtelnosti. Před pár dny jsem na své cestě z Turnova do Jičína byl svědkem a chtě nechtě i přímým účastníkem jednoho velkého závodu. Ještě jsem ani neminul ceduli označující konec obce Turnov a závod začal, jako první mě na plné čáře předjela stříbrná Škoda Octávia. Netrvalo dlouho a z nervózně kličkujícího světelného hada, kterého jsem bedlivě sledoval ve zpětných zrcátkách, se postupně vydávalo čím dál více aut ke stíhání ujíždějících soupeřů a já se svým 15.tunovým náklaďákem jim svoji defenzivní jízdou prostě překážel.

Podotýkám, že bylo sedm hodin večer a tedy na této trase panoval čílý ruch v obou směrech. Kdo nenašel odvahu mě tzv. udělat mimo obec, nebral si servítky a s přehledem si troufl na riskantní předjíždění přímo v obci, kde je místy rychlost snížena i na 40km/h. Mnohdy jsem byl nucen téměř zastavit v momentu, kdy mě například mimo obec předjíždělo více závodníků najednou, v protisměru záplava světel a já na poslední chvíli zahlédl chodce v tmavém oblečení, který sice kráčel po správné straně vozovky, ale bez reflexních prvků na svém oděvu a tudíž bylo v danou chvíli velmi blízko k trágédii. S přibývajícím časem „odvaha“ takřka všech závodníků, kteří mě dojížděli, nabírala na síle a snižovat rychlost v obci nebo na železničním přejezdu by pro ně byla naprostá ztráta času, takže už bylo naprosto zbytečné počítat všechny ty vítěze a přemýšlet nad tím, zda mě předjel Passat nebo Mercedes. V té rychlosti a nepřehledných situacích jsem měl v hlavě jen jednu myšlenku, v pořádku dorazit do cíle a pokud možno nesrazit nějakého chodce či cyklistu.

Závěrem bych rád podotknul jednu věc a byl bych rád, kdybyste nad tím třeba i zkusili zapřemýšlet, ať už jste či nejste „závodníci“. Pro mne je „vítězem“ ten, kdo za všech okolností přizpůsobí svoji jízdu povaze a stavu vozovky, povětrnostním podmínkám, dbá především na bezpečnost a zdraví všech účastníků silničního provozu, protože život není závodní dráha a ne vždy ten nejrychlejší musí zvítězit.

Daniel Kaftan